Tak, takhle už dál nemůžu! Nechci! Tohle není život! Proč tady vlastně jsem? Potřebuji změnu. Ale jakou? Co změnit? Chvíle ztišení – nic nevnímám. No, jdu vařit. Krájím mrkev a… najednou TO PŘIŠLO. Slyším: „Jdi dál.“ Jojo, tak tomu říkám odpověď. Ale kam, jak, co? Pokračuji v přípravě oběda, pak jedu za vnoučaty. Večer poslouchám přednášku a zase… najednou vnímám jedno slovo, které vůbec nesouvisí s přednáškou… co to je? Nerozumím. Druhý den ráno, vlastně ještě před rozedněním, přesně vidím, co udělat, jak postupovat. V duchu mám napsaný leták a je mi jasný, že JDU DÁL.
Výsledek? Po dvaceti čtyřech letech ukončuji pracovní poměr. Cítím absolutní klid a jistotu. Úžasná úleva.
Míváš podobné myšlenky?
Pojď si o tom povídat v bezpečném prostoru porozumění ❤️